Můj muž v pondělí odjel na týdenní ozdravný pobyt na Šumavu. Jako hasič má totiž po 15 odsloužených letech každý rok nárok na 14 dní ozdravného volna k dovolené navíc. Já mám zatím na rodičáku odslouženo jen sedm let, což znamená, že si budu muset pořídit ještě aspoň tři další děti, abych měla nárok se jet ozdravovat.
A vůbec, dala bych to do zákona, po ukončení rodičovské dovolené má žena nárok na týdenní pobyt v lázních, pochopitelně hrazených státem, a muž dostane nařízené týdenní volno, aby se staral po dobu ženiny nepřítomnosti o dítě či děti. Je-li někdo takový blázen jako já a pořizuje si děti bez přestávky mezi jednotlivými rodičáky, měl by po ukončení poslední rodičovské dovolené nárok na kumulovanou ozdravnou dovolenou, tzn. týden za každé dítě. Tím bych se krásně dostala na tři týdny v lázních a manžela bych tak dokonce trumfla.
Každopádně musím říci, že ačkoli se představa bytí samotná s třemi dětmi týden doma zdá možná děsivá, má to i svá nesporná pozitiva. Například jsem zjistila, že bez „hrozby“ manželova návratu z práce domů vůbec neřeším nepořádek. Máme tu bordel jako v tanku, ale dětem je to fuk a mně vlastně taky. Dnes k obědu jsme měli brokolici a nikdo neříkal, že je tam málo masa. Taky nemusím chystat reprezentativní večeři (rozuměj párky, rohlík se šunkou či vajíčka), dětem stačí rohlík s marmeládou či suché tousty. Večerní televizi dětem neomezuji, Váša u ní například dnes odpadl a mě tak odpadlo dlouhé uspávání.
Můj domácí outfit ve stylu tričko zakydané včerejší kaší s kakaem a na několika místech potřísněné po mazlení s usoplenci mi připadá naprosto dostačující, na zítra ještě dobrý. A večery o samotě u telky u pořadů, které by jistě sklidily výsměšný komentář, taky nemají chybu.
Když pak za mnou v noci přileze do postele malý mazlík, nejen, že jej můžu krásně uvelebit na volné straně postele, ale ještě ráno neposlouchám nářky na probdělou noc vedle kopajícího vetřelce a výhrůžky, typu „buď ono, nebo já“!
Na našeho tatínka se samozřejmě všichni těšíme, ale dělat si věci po svém bez nutnosti respektovat i druhý názor, má občas taky něco do sebe.
Jo a abych nezapomněla, tím, že jsem tu na vše sama, nemám tendenci poměřovat, kdo se ten den zasloužil více o chod domácnosti a spokojenost dětí. Odpadá tak vnitřní a občas i na venek ventilovaná naštvanost na nespravedlivé uspořádání světa.
A co vy, taky jste čas od času rády s dětmi samy doma? Co si na „osamění“ nejvíc užíváte? Na samy doma bez dětí se neptám, to je naprosto zbytečná otázka :-D.
