V sobotu jsme si naplánovali městský výlet bez auta. Chtěli jsme se vypravit někam, kde pohodlně dojedeme tramvají, kde jsme dosud ještě nebyli a kde to bude děti bavit a zároveň to nebude příliš fyzicky náročné, protože syn není v poslední době příliš nadšený chodec :-).
Volba padla na Stránskou skálu. Ani já, ani manžel jsme tam nikdy nebyli a vzhledem k tomu, že tam od nás ze Žabin jezdí přímá tramvajová linka číslo 10, přišlo nám to docela jako ostuda. A tak jsem nasmažila řízky, dali jsme Pepču do krosny, protože Stránská skála pro kočárek opravdu není vhodná, a šli jsme.
Z tramvaje číslo 10 jsme vystoupili na předposlední zastávce Stránská skála (poslední je Stránská skála smyčka, tam nejezděte) přešli jsme koleje a vydali jsme se po zelené značce (začíná hned na zastávce) na vrchol Stránské skály. Pro bolavé nohy dobrá zpráva, na vrchol je to jen kilometr. Ale POZOR, samotný výšlap na vrchol není vůbec tak zajímavý, jako fascinující podzemní svět pod skálou.
Ušli jsme pár metrů po zelené do kopce a už jsme viděli vyšlapanou neznačenou cestičku. Samozřejmě jsme museli prozkoumat, kam vede a ejhle, mé poznatky nastudované z webu DUŠE KARPAT nelhaly, pod skálou jsou opravdu volně přístupné jeskyně a štoly.
Vybaveni baterkou, která záhy přestala svítit (ještě, že existují mobily), jsme se vydali na průzkum podzemí. V tak rozsáhlém volně přístupném systému podzemních chodeb jsme doposud ještě nikdy nebyli. V podzemí se spojují přírodní jeskynní prostory s uměle vybudovanými a vy si tu můžete postupně projít více než kilometr chodeb. Pro děti neskutečný zážitek!
Jeskyně jsou významnou archeologickou lokalitou, našly se zde stopy po životě mořských i suchozemských pravěkých zvířat, např. zuby žraloka nebo šavlozubého tygra. Je zde doloženo nejstarší použití ohniště člověkem ve střední Evropě a jedna z jeskyní skrývá dokonce jezero. Více o jeskyních a štolách, jejich podrobný popis a taky popis tras si přečtěte jako my na webu Duše Karpat– klik sem.
Prošli jsme jeskyně, viděli jsme spící netopýry (nerušit 😉), prozkoumali jsme prostor nedokončené nacistické továrny, viděli jsme dveře do protiatomového krytu, objevili jsme různé tajemné nápisy a malby…V podzemí jsme strávili minimálně hodinu a nebýt zimy a mé obavy o vymrzlou Pepču v krosně, byli bychom tu klidně déle. Neskutečné dobrodružství. Už teď plánuju, že tu dětem uděláme nějakou bojovku…
Pro bojácnější povahy bych dodala, že za mě není průzkum podzemních prostor nijak zvlášť nebezpečný, nenarazili jsme na žádné díry, propasti…ale samozřejmě to chce dobrou baterku, trochu opatrnosti (jsou tu třeba velké kameny na zemi) a slušnou orientaci. V chodbách k mému překvapení nebyl žádný velký nepořádek, jasně občas jsme narazili na prázdné lahve, plechovky, zbytky svíček či ohnišť, ale nic dramatického…
Při výlezu z poslední štoly nás čekalo překvapení v podobě muže na laně, který chodil přímo nad našimi hlavami. Wau, další ojedinělý zážitek.
Nakonec jsme se přeci jen vydali na výšlap na vrchol Stránské skály, zabral nám asi 20 minut. Z vrchu je prý krásný výhled. Výhled teda mohu potvrdit, krásný je asi dost diskutabilní pojem. Vidíte hlavně areál Zetoru a městskou spalovnu. Za mě teda nic moc pohled, ale kdo se od továren oprostí, může vidět třeba Špilberk či Petrov.
Na Stránské skále roste také unikátní flóra, brzy z jara tu můžete potkat třeba koniklece.
Za nás jsou však největším zážitkem jeskyně a štoly. To jinde v Brně nenajdete. Tak vezměte děti a hurá na průzkum podzemí! A napište mi pak, jak se vám tam líbilo 😉. Budu mít velkou radost.
