Kdysi jsem si v jedné diskusi na sociálních sítích přečetla osvětové moudro: „Děti a zvířata do bytu nepatří“. A protože mám děti rovnou tři a k tomu jen malý byt tři plus jedna, rozhodla jsem se, že se tímto moudrem budu maximálně řídit.
Ihned po narození první dcery se začalo zdáti nezbytné, pořídit nám k bytu zahradu. Od nápadu zkusit sehnat zahradu v kolonii mě doma všichni odrazovali. „To se ti nemůže povést, jsou tam strašně dlouhé čekací lhůty, to se dočkáš tak na důchod…“
Jak se tehdy všichni pletli. S odhodláním bojovat o zahradu ze všech sil, jsem podala žádost na svaz zahrádkářů a světe div se, za čtrnáct dní telefonát: „Máme volnou zahradu, budete ji chtít?“
Samozřejmě, že jsem chtěla. A tak jsme měli roční dceru a první zahradu v životě. Původní majitelé nám ji dokonce předali s nesklizenou úrodou, takže jsme první sezónu měli v podstatě zadarmo. Sladká rajčata, papriky, dýně, cukety, skvělý základ do přesnídávek pro naši malou zahradnici.
Postupně jsme začali zahrádku zvelebovat, přibývaly nejen záhony s ovocem a zeleninou všeho druhu, ale s narůstajícím počtem dětí také nejrůznější dětské zahradní atrakce. Co si budeme povídat, ono to klasické zahradničení děti příliš dlouho nebaví. Ještě tak zasadit pár semínek a zbaštit úrodu, to by jim šlo, ale okopávat, vytrhávat plevel, sbírat popadané ovoce ze stromů, nosit jej na kompost…to už moc zábava není.
Na naší zahrádce se tak postupně zabydlel dětský domeček, pořídili jsme pískoviště, posezení, houpačku a v létě i malý nafukovací dětský bazének. Voda je pro děti každopádně top atrakcí, při zalévání zahrady vždy zalejí i sami sebe. Voda z bazénku také záhadným způsobem mizí. Jestli oni to nebudou mít na svědomí vodní pistolky a cákací bitvy :-).
Na každé správné zahradě nesmí samozřejmě chybět ohniště. My tu naši s ohništěm už zdědili a moc rádi tu čas od času pořádáme přátelské sešlosti, opečeme špekáčky, ochutnáme úrodu, popovídáme si, děti si pohrají. Čas strávený s rodinou a dětmi venku na čerstvém vzduchu je rozhodně ten nejkrásnější.
Aby se na zahrádce dobře žilo nejen nám, ale také zvířecím kamarádům, vyrobil manžel se synem dřevěný hmyzí hotel (musím říct, že má pravidelně obsazeno), dědeček nám pořídil několik budek pro ptáky a v hromadě dříví s nadšením hostíme ještěrky, ježky a další zvířectvo.
Naše zahrádkářská kolonie je skvělá také v tom, že nemá ploty. Člověk se tak může s dětmi volně procházet po celém areálu a nahlížet do jednotlivých zahrádek. Dá se tu najít spousta inspirace nejen z oblasti zahradničení, ale také celkového uspořádání zahrádky. Je až neuvěřitelné, co někteří zahrádkáři dokáží na malý prostor zahrádky nacpat. Doslova využijí každý kout. Záhonky, ovocné stromky, menší trampolíny, zahradní domky všeho druhu, skluzavky, průlezky pro děti, altánky, sošky…Co zahrada, to originál.
Naše zahrádka v kolonii je úžasná, je to náš malý kout zeleně uprostřed rušného města, moc rádi sem s dětmi chodíme, jen toho času bychom potřebovali nějak víc. Ideálně, aby měl týden 8 dní, nebo den 48 hodin. Hold se třemi dětmi ta práce na zahradě občas dost pokulhává, ale hlavní je, že nás to baví, děti vidí, že ovoce a zelenina nerostou z beden v supermarketu a že bez práce nejsou (rybízové) koláče. A aspoň malá úroda se vždy sklidí.
Kromě naší zahrádky v kolonii máme ještě jednu skvělou zahradu – zahradu u naší babičky a dědy. Tady se s dětmi vyřádíme opravdu do sytosti. Každá rodinná oslava či sešlost se koná v zahradě mých rodičů. Vytáhne se gril, sjede se rodina, děti blbnou v bazénu od Marimexu, který zakoupil dědeček jako omluvu babičce, když na místě pro původně zamýšlený zapuštěný bazén postavil skleník (tady jsou vidět ty priority :-D). Taky si hrají v pískovišti, krmí morče v králikárně, houpou s v zahradní síti.
U babičky a dědy je zkrátka vždy veselo a živo. O zábavu se tu nestarají jen děti, ale také velmi početná zvířecí smečka. Jezevčíci Eda a Julča se motají každému pod nohama a dožadují se drbání, kočka Macinka se líně válí dědečkovi v záhoně a s oblibou chodí k sousedovi do jezírka chytat okrasné rybičky a morčák Pepa lítá zběsile po králikárně a kvičením si vymáhá pampeliškové listy.
Hodně smíchu, hodně křiku, hodně dobrých lidí, hodně jídla, hodně zážitků. Takové jsou naše chvíle v zahradě. Říká se: „Můj dům, můj hrad.“ Já bych řekla: „Moje zaHRAda, můj HRAd, kam si chodím s dětmi hrát.“
Dejte i vy zahradě zelenou! Dejte modrou zábavě s Marimex.cz.
