Za jedno z nejlepších míst pro procházky v Brně považuji jednoznačně Wilsonův les, který je svou rozlohou největším lesoparkem v Brně. Procházet po Wilsoňáku (jinak se mu u nás v Žabinách neřekne) se můžete klidně hodiny, zpevněných cest je tu nesčetně. Když jsem měla jen Káju, hodně jsem se tu nachodila s kočárkem, i když musím přiznat, že má netrénovaná fyzička dostávala pěkně zabrat – terén je to pěkně kopcovitý.
V současnosti tak naše cesty vedou většinou jen na místní “spodní hřiště”, která jsou tu v těsné blízkosti u sebe hned tři. Když se zadaří a Vašík usne v kočárku, prozkoumáváme je s Kájou všechna pěkně postupně.
Začít můžeme na hřišti nad Sportovní halou Rosnička (v těsné blízkosti je i legendární hospoda Rosnička s bezvadnou venkovní zahrádkou pro děti). Z herních prvků zde najdeme skluzavku, houpacího koně, houpací žábu rosničku a houpačku pro dva. Kája tu většinou vydrží řádit tak půl hodiny, pak se přesouváme po cestičce o pár metrů dál. Zde si můžeme vybrat, buď sejít po schodech dolů na menší hřiště u haly, nebo jít rovnou za nosem na větší, řekla bych hlavní hřiště, nad Dětským domovem Dagmar.
Menší hřiště u haly z důvodu špatného přístupu s kočárkem (ze strany z ulice Horákova i ze strany z lesa vedou na hřiště schody) většinou vynecháme a pokračujeme na hřiště nad Dagmarem. Tady si Kája hraje s kamínky, je zde opět skluzavka, pavoučí síť, klasické houpačky, prolézačka a venkovní hrazda. Zábava zase tak na půl hodinky a pak hurá domů. Kdo by měl chuť může pokračovat do strmého kopce až na Kraví horu. Tam se to krásnými hřišti jen hemží, případně směrem na starou sjezdovku a k ulici Havlíčkova, kde se nachází Kájino nejoblíbenější hřiště s domečkem. O něm zase příště. 🙂
