Do “Véčka” na pohádku

Kája bude mít brzy tři roky, nejvyšší čas vzít ji poprvé do divadla, říkala jsem si. Na Slevomatu, kam často chodím pro inspiraci na aktivity s dětmi, mě zaujala nabídka na pohádkové představení pro dvě osoby v komorním brněnském divadle na Veveří ulici. Divadelní studio “V” je mi osobně velmi blízké. Sama jsem se zde ve svých šesti letech poprvé postavila na prkna, která znamenají svět, když jsem v rámci dramatického kroužku hrála svou první, a na dlouhou dobu poslední, hlavní roli – Rákos v pohádce o Kačence.

Véčko se nachází v prostorách Základní umělecké školy a je dle mého názoru pro první návštěvu divadla s malým dítkem ideální. Je velmi komorní, skvěle dostupné (přímo naproti zastávky MHD) v repertoáru má nejznámější české pohádky, délka představení je kolem hodiny.

Koupila jsem nám tedy voucher a hned jsem chtěla rezervovat představení. A přišel první kámen úrazu. „Káji, na které představení bys chtěla jít? Na Červenou Karkulku?” Na to Kája. „ Ne, tam se bojím vlka. Dobře, tak na Budulínka? Ne, tam se bojím lišky. Tak tedy na Neposedná kůzlátka,” zkouším to dál. Ne, tam se bojím vlka. Vytahuji z repertoáru poslední klasiku, ale odpověď je mi už předem jasná. „ Tak na Smolíčka. Ne, tam se bojím Jeskyněk.” Ach jo, klasika se tedy konat nebude. „Dobře, půjdeme tedy na Rumcajse,” rozhoduji za Káju. Tuto pohádku totiž Kája nezná a vyhodnocuji, že tam se není čeho bát. „ Dobře, na Rumcajse,” říká Kája a ujišťuje se, že tam není nic strašidelného.

Druhý kámen úrazu nastává v den, kdy máme jít na představení. Schvátila mě střevní chřipka, takže místo v hledišti, si pěkně posedím na záchodě. No, nedá se nic dělat, za kulturou musí s dcerou tatínek. Vyrážejí za pět minut dvanáct – když jde ženská do divadla, je to výprava pravda náročná :-D, ještě že je to takový kousek. Sonduju po sms, zda to vůbec stihli a jestli Kája představení vydržela. Neodpovídají, takže je to asi v pořádku. Divadlo se nakonec moc líbilo, nejen Káji, ale i tatínkovi. Kája hned říkala, že chce jít zase, což je asi ta největší pochvala. Nebojácné děti se mohly do představení i zapojovat, Kája však napoprvé raději zůstala u táty na klíně. Tak třeba příště :-).

Stránky Divadelního studia V – http://www.divadlov.cz/