Většinu našich výletů provází jedna nepříjemná skutečnost, dost na nich utrácíme. Oběd v restauraci, děti chtějí do cukrárny, zmrzlina cestou ve stánku, vstup na placené atrakce…i když se prve jeví výlet jako obyčejná procházka, většinou stejně udělá slušný vítr v peněžence.
Můj dnešní tip na výlet však bude mít vaše peněženka ráda. Včera jsem se totiž vypravila s Pepčou na výlet do Viničných Šumic k terénní zřícenině hradu Vildenberk. Jela jsem autobusem a můj celkový účet za výlet tak byl 40 Kč. Je sice pravda, že jsem tentokrát s sebou neměla dva starší dychtivé nakupující, ale tady by stejně nebylo co kupovat, naopak si šlo domů z lesa ledaco přinést.
Nejela jsem tedy tak úplně sama, výlet byl organizovaný naším turistickým kroužkem rodičů s dětmi a připojila se k nám i má dobrá kamarádka z gymplu bydlící v nedalekých Pozořicích. Všimněte si, jak jsme se na výlet pěkně UNUO sladily :-D.
Výlet jsme s Pepčou započaly v Brně na Úzké, kde jsme nastoupily do autobusu číslo 702 a jely až na konečnou zastávku Viničné Šumice točna. Cesta autobusem nám trvala zhruba 40 minut. Přímo ze zastávky jsme se vydaly po žluté turistické značce na Vildenberskou louku.
Příjemná procházka krásným lesem vede podél Kovalovického potoka. Měla jsem s sebou i kočárek, a i když to není žádný super teréňák, v pohodě to tady zvládnul. S golfáčem nebo po dešti bych tady asi raději nejela, ale jinak úplně v pohodě.
Cesta k terénním zbytkům hradu vede lesním žlebem a má velmi zvláštní název Rékoví. Název pravděpodobně pochází z němčiny ze slova Rogengraben, což znamená srnčí příkop. Vede tu také naučná stezka se stejnojmenným názvem Rékoví. Stezak začíná právě kousek za zastávkou Viničné Šumice Točna a končí u zříceniny Vildenberk.
Trasa na Vildenberskou louku měří 1,5 km a čeká vás na ní jedno malé jezírko s kachnami a spousta krásných lesních květin a bylin. My si třeba natrhali plicník lékařský na čaj, mladé kopřivy na odvar pro vlasy a lístky maliníku taktéž do čaje. Na Vildenberské louce pak najdete přístřešek a ohniště, kde jsme si opekli špekáčky, uvařili v kotlíku bylinkový čaj a bylinkovou polévku.
Terénní zbytky hradu se nacházejí ještě 500 m od louky. Tam už jsem se s Pepčou vydala sama a bez kočárku. I když vás tu nečeká romantické prolézání kamenných zbytků zříceniny, i tak rozhodně doporučuji terénní zbytky hradu prozkoumat. Nikde ani živáčka, jen strmý kopec, spousta kamení a zhruba deset metrů hluboké příkopy. Magické místo. Na vrcholu jednoho z kopců ve výšce 407 m pak najdete kamennou hromadu a pamětní ceduli s rodokmenem hradních pánů a vzpomínkou, že hrad pocházel ze 14. století.
Zpátky do Viničných Šumic se od hradu buď můžete vrátit okruhem po zelené značce (2 km), ale tento okruh není vhodný pro kočárky, nebo jít zpět stejnou cestou – tedy opět po žluté (2 km).
I s cestou ke zřícenině měl tak náš výlet zhruba 4 km, což je ideální zátěž pro malé chodce. Pokud byste nejeli autobusem, ale autem, můžete u zastávky točna také zaparkovat. Pěkné menší hřiště pro děti jsem pak viděla u školy. Chcete-li utrácet a nestačily vám špekáčky, můžete se stavit na oběd v Hradské restauraci nebo si zajít pro pivo do místního pivovaru, pojmenovaného jak jinak než Vildenberg.
Stránky pivovaru a restaurace: https://www.vildenberg.cz/
