Potřebuji prostor! Aneb klika versus dítě.

Je to pár dní zpátky, kdy jsem po klasickém ranním maratonu s buzením, krmením, přebalováním, čištěním, oblékáním a konečně rozvedením dětí do školky a školy zůstala sama jen s nejmenším kouskem a dostala jsem takový prima nápad, zajít si do kavárny pro kafe s sebou, protože to ranní, teď už nepochybně zcela studené, zůstalo stát bez tknutí u kávovaru.

A pak se mi začalo chtít čůrat. S myšlenkou, že potřebuji ještě na nákup a pak chci jako správná máma vzít dceru na hřiště, jsem se rozhodla odskočit si v naší maličké kavárně. Ale kam s dítětem, že? Nechat jej v kočárku řvoucí před záchodem není asi zrovna na titul MATKA ROKU, rozhodnu se tedy vzít dceru na záchod s sebou.

Znáte ten pocit, když se snažíte nacpat do malé záchodové kabinky, kde se dveře otvírají dovnitř směrem k míse a mezi dveřmi a mísou zůstává sotva pár centimetrů a vy se tam snažíte narvat s dítětem a batohem na zádech, a přitom se vám poutko batohu zachytí o dveře záchodu a vy tam trčíte jak moucha v síti? Pak se konečně po všech útrapách probojujete dovnitř, abyste zjistili, že se dveře od záchodu nedají zamknout, a tak sedíte, v jedné ruce svíráte kliku od dveří a druhou se snažíte přidržovat dítě. „Nesedej si, nelehej si, nesahej na tu štětku, nerozmotávej ten papír….“. A pak v jednu chvíli zákonitě musíte jednu „věc“ pustit. Klika nebo dítě? To je oč tu běží!

Ztráta soukromí nebo dítě válející se po záchodové podlaze? Vyhrává ztráta soukromí, stejně už dávno žádné nemám, vždyť už se doma na tom záchodě ani nezavírám….

A pak cestou z kavárny s dítětem uplaceným lízátkem volám kamarádce (dítě bez lízátka v puse totiž maminku nikdy telefonovat nenechá), vzájemně si stěžujeme na náš nelehký živit matek a dostáváme se k tématu: Kde jsme vlastně naposledy byly úplně samy, kdy jsme byly jen 1 a ne 1+X malých človíčků u nohy?

A pak se smějeme tomu, jak si užíváme dříve zcela neoblíbené činnosti. Tak třeba já slastně vzpomínám na svou poslední návštěvu u gynekoložky, která je pověstná dlouhou čekací dobou v čekárně. Jako osoba bezdětná jsem na hodinové čekání v čekárně nadávala, teď si jej vyloženě užívám. Mobil, kafíčko (které si koupím cestou u zastávky), reklamní letáčky, časopisy, nebo jen čumění do mobilu či do zdi. Jak já se na ty preventivní návštěvy těším, škoda, že jsou jen jednou za rok.

Kamarádka zase zmínila své nadšení z návštěvy zubaře či dentální hygieny, kde si při odstraňování zubního kamene vyloženě libuje a pak jsme sdílely své rozhořčení nad tím, že už pojišťovna proplácí jen jednu preventivní prohlídku u zubaře za rok, namísto nedávných dvou. Co mají ty chuděry maminky dělat? Kam se mají zašít?

Já mám teda bez dětí ještě povolené chodit jednou týdně cvičit, kamarádka se občas utrhne na nákup do Lidlu, kde si pak mezi regály s potravinami a domácími potřebami, připadá, jako na dovolené na Kanárech.

Tak holky schválně? Kam se před dětmi chodíte schovávat vy? Máte svá dříve nepopulární, dnes oblíbená místa? Napište mi do komentáře. Ať vím, že v tom nejsem sama a že mi ještě úplně nehráblo.  A to mi připomíná, že jsem dlouho nebyla na gyndě, jdu se honem objednat.