S dětmi na ostrově Lanzarote – tipy na výlety na celých čtrnáct dní

Někdy na podzim minulého roku mi napsala kamarádka Míša, že o jarních prázdninách 2023 pojedou místo na hory na Kanáry, konkrétně na ostrov Lanzarote. Letenky koupila kamarádka už v půlce srpna (odlet březen 2023) a vyšly ji pro dva dospělé a tři děti (starší dvou let) na 17,5 tisíce, včetně jednoho velkého odbaveného zavazadla (20 Kg) a jednoho priority kabinového zavazadla (každé 10 kg). Letěli se společností Ryanair z Bratislavy. Přišlo mi to jako super nápad, tak jsem se rozhodla, že pojedeme taky a rovnou na 14 dní, cena letenek je stejná a ubytování i jídlo je na Kanárech levné (nebo minimálně cenově stejné, jako u nás). V době, kdy jsem se na letenky dívala já, už tak dobrá cena za lety z Bratislavy nebyla, tak jsem zvolila variantu z Vídně, také se společností Ryanair, a letenky mě vyšly na zhruba 24 tisíc včetně 20 Kg kufru a jednoho 10 kg kufru. Je vidět, že hlídat si cenu letenek a kupovat dopředu, se fakt vyplatí.

Pro ubytování s dětmi doporučuji zvolit jižní část ostrova, kde tolik nefouká (i když mám pocit, že na Lanzarote fouká všude a pořád), nejsou tu takové vlny a je tu tepleji, my si vybrali město Puerto del Carmen. Kamarádka bydlela v městečku Playa Honda a byla moc spokojená. Naše ubytování jsem našla přes Airbnb, kamarádka přes Boooking, asi je fajn mrknout na obojí a vybírat dle recenzí, ceny, lokality, vybavení, možnosti zrušení rezervace…záleží, jaké máte požadavky. Nás vyšlo ubytování na 14 dní na cca 30 tisíc Kč, bydleli jsme v milém domečku 3+kk s malou teráskou a bazénem. Ubytování jsme byli v uzavřeném komplexu, nikdo, mimo ubytovaných či majitelů místních domků se dovnitř nedostal. Měli jsme tu i vlastní parkovací místo, což byla výhoda, protože najít místo běžně na ulici třeba k večeru nebylo vždy úplně snadné. Naše ubytování si můžete prohlédnout tady. Výhodou bylo, že mělo pračku (když máte jen malý kufr a tři děti, pračku oceníte), dětskou postýlku, židličku i vaničku. Nebyl to žádný luxus, ale bylo nám tu příjemně, stejně jsme tu v podstatě jen spali. Bazén, dětský plus dospělý, jsme měli přes cestu, a nakonec jsme jej využili jen dvakrát, takže za mě bazén rozhodně není nutností (ono je tu na koupání v nevyhřívaném bazénu i celkem zima). Kamarádka v Playa Honda měla za mě velmi luxusní byt za cenu 10 tisíc za týden, sice bez bazénu a parkování, ale za opravdu krásnou cenu. Takže se asi vyplatí hledat. Bydleli tady.

Let na Lanzarote trvá zhruba pět hodin, a i když jsem se ho trošku bála, bylo to nakonec úplně v pohodě. Důležité je vzít dětem dost zábavy a jídla na cestu. Za sebe mohu doporučit nálepkové knížky, lepící mozaiky nebo třeba jednoduché karetní hry na cesty. My měli vše z Agátina světa, kde můžete využít můj kód na SLEVU 10 % – kód je IGFBRNENSKAMAMA10. A samozřejmě se hodí tablet s pohádkami. K jídlu je fajn vzít žvýkačky, aby dětem během vzletu a přistání nezalehly uši, případně cucací bonbon. A pak už dle vlastní chuti a pravidel. U nízkonákladovky, jako je Ryanair, nic v letadle k občerstvení v ceně letenky nemáte, tudíž si vše musíte případně zaplatit, a to včetně vody. Takový menší oběd s pitím a sušenkou vyjde na palubě na cca 10 EUR.

Na Lanzarote rozhodně doporučuji půjčit si auto. Ostrov je malý a je super, že nikdy na žádné místo na ostrově nepojedete déle než 45 minut. My měli půjčené auto od společnosti AutoReisen, vyzvedli jsme jej přímo na letišti po přistání a měli jsme jej na celých 14 dní. Včetně pojištění nás vyšlo na 8 tisíc Kč. Dětské sedačky a podsedáky byly v ceně. Druhou možností je využít společnost Cicar, kde si půjčila auto kamarádka. Oni teda měli auto jen na dva dny a platili 75 EUR, opět včetně tří dětských sedaček. Výhodou Cicaru je, že půjčují obousměrné sedačky, pokud tedy chcete vozit dítě v protisměru, bude se vám to líbit. My k našemu autu dostali klasickou autosedačku jen pro Pepinku (2 roky), Váša a Kája už měli jen podsedák (5 a 7 let). Stejná pravidla byla i u Cicaru, nad určitý věk dávají už jen podsedák, případně se dá přikoupit lepší sedačka.

Auto si vybíráte typově, nedostanete to, co je na obrázku. Ale my se naštěstí v pohodě vešli. Benzín je na Lanzarote o něco levnější než u nás, takže budete spíše mile překvapeni. K půjčení auta není třeba klasická kreditka, stačí debetní karta. Druhý řidič je v ceně, nic se nedoplácí. Pokud budete mít s sebou kočár, doporučuji vybrat opravdu velké auto, nám by se náš Thule rozhodně do toho SUV, co nám dali, nevešel. Ještě, že jsme ho nechali doma a vzali nakonec jen nosítko :-D. Jinak kočárek vám Ryanair přepraví zdarma bez ohledu na věk dítěte. Klidně i pro čtyřleté dítě můžete mít kočárek.

Letenky, ubytování a pronájem auta, to bychom měli a teď konečně k Lanzarote a místním krásám. V následujících odstavcích vám popíšu náš pobyt pěkně den po dni.

První den – Na letiště do Vídně nás odvezl můj tatínek, dá se tu tedy i nechat zaparkované auto, ale na 14 dní už se nám to nevyplatilo. Na letišti ve Vídni je sice krásný dětský koutek, ale bohužel byl v jiné části, než ze které jsme odlétali my, takže jsme využili pouze zázemí jedné z restaurací a místního letadla pro děti. Na letišti je také Billa, což je super pro nákup poslední svačiny, dobrot do letadla atd. Pozor, Billa je ještě před kontrolou tekutin, takže si tu nekupujte žádné pití na cestu. Pokud budete mít s sebou prázdnou lahev, můžete si zdarma napustit vodu v pítku až projdete kontrolou, případně si musíte vodu koupit za cenu 2 EUR/0,5 l lahev (trochu hodně peněz za vodu, ale co se dá dělat). Let jsme zvládli v pohodě, po přistání jsme chviličku čekali na kufr a pak už hurá pro auto a jelo se nakoupit. Ještě před samotným ubytováním jsem chtěla zajet do místního Lidlu na nákup, přeci jen, neměli jsme s sebou ani trochu vody, žádné jídlo…Lidl byl od letiště vzdálený asi 5 minut, udělali jsme tu velký nákup – pleny, jídlo, pití a cenově nás vyšel zhruba stejně, jako u nás, některé ceny byly spíše nižší. A pak už ubytování v našem domečku, prohlídka bazénu a relax.

Druhý den – Playa de Papagayo – tato naprosto kouzelná pláž patří dozajista k povinným zastávkám každého turisty na Lanzarote. Poslední úsek k pláži pojedete krokem po velmi drncavé cestě, platí se tu i drobné vstupné (tuším 2 EURA). K samotné pláži půjdete dolů po schodech, výhled je tu nádherný, písek jemňoučký a tím, že je pláž dost schovaná, nejsou tu ani moc velké vlny. Všichni jsme si to tu maximálně užili, pláž se nám líbila tak moc, že jsme sem jeli hned třikrát. V okolí pláže Papagayo jsou i další menší plážičky, kam už ale musíte dojít pěšky. Jsou tu také dvě restaurace, ale měly vždy plno. Takže se určitě vybavte dostatkem vody a velkou svačinou s sebou.

Cestou z pláže jsme se stavili v rybářské vesnici El Golfo, u které je slavná černá pláž se zelenou lagunou. K samotné černé pláži a laguně se nedostanete, je tu pouze vyhlídka, ale určitě ten pohled za návštěvu stojí. Večeři jsme si dali v úžasné místní restauraci Costa Azul, vyzkoušeli jsme pražmu, filet na grilu a místní polévku z červené čočky a vše bylo opravdu vynikající. Restaurace má také dechberoucí výhled na moře, velké vlny, racky…no prostě paráda. Z černých kamínků u restaurace jsme si pak stavěli komínky.

Třetí den – Opět Playa de Papagayo – bylo krásně teplé počasí, ideální vyrazit opět na pláž. Pozorovali jsme rybičky, raky poustevníčky, zahrabávali se do písku, no paráda.

Čtvrtý den – Mirador del Rio – k návštěvě této úžasné vyhlídky zasazené do skály jsme si nevybrali úplně nejlepší den, bylo zataženo, ale zase tu nebyli skoro žádní lidé a nemuseli jsme platit vstup. Na místě jsme si tak aspoň koupili kombinovanou vstupenku do hlavních Lanzarotských atrakcí (nákup doporučuji, vyplatí se, děti platí až od 7 let). Mirador del Rio je vyhlídkové místo s kavárnou, jehož autorem je místní slavný umělec Cesare Manrique. Pokochat se odsud můžete nejen výhledem na Lanzarote, ale i protější ostrov La Graciosa, kam jsme si následující den udělali výlet. Vyhlídka je rozsáhlá, zábradlí je vysoké, takže se nemusíte bát o malé průzkumníky. Uvnitř nad kavárnou je také malý obchůdek, kde jsme si koupili pár suvenýrů a poslali odsud domů pohledy.

Cestou z Miradol del Rio jsme se stavili v přístavu Orzola, kde jsme si dopředu koupili lístky na loď na malý ostrov La Graciosa, pohráli jsme si na místním hřišti, a nakonec ještě zajeli na nedalekou pláž Caletón Blanco, kde najdete přírodní mořská jezírka, kamenná hnízdečka chránící před větrem, spoustu mušlí a mořských živočichů a hlavně prohřátou vodu, tím jak je tu nízká. Velice impozantní a originální místo. My tu asi hodinu chodili po kotníky ve vodě a pozorovali…

Pátý den – Výlet lodí z města Orzola na ostrůvek La Graciosa byl snad nejkrásnějším výletem našeho pobytu. Cesta trvala zhruba půl hodiny, byly i velké vlny, takže děti pištěly a celkově samotná cesta byla zážitkem. Ostrůvek La Graciosa je unikátní tím, že tu nesmí jezdit auta. Výjimku má pouze pár místních džípů, které rozvážejí turisty po plážích. Většina lidí si tu půjčí kolo a jede na místní pláže na kole, my tuto možnost vzhledem k terénu a věku dětí zavrhli a svezli jsme se na dvě místní pláže právě džípem. Cesta byla velmi dobrodružná, tolik výmolů jsem v životě nezažila. Děti pištěly, smály se a nejvíce si užívaly to, že jedou vlastně v kufru. Milý pan řidič nás za 30 EUR zavezl nejprve na nádhernou pláž Playa de las Conchas a následně (asi za dvě hodiny) na menší a klidnější pláž Playa Francesa. Obě pláže byly krásné, ale Playa de las Conchas měla rozhodně větší kouzlo. Obrovské vlny, rozlehlá pláž, nádherný písek, žádní lidé…Na Playa Francesa jsme zase objevili spoustu schránek vysvlečených krabů, spoustu mušlí a nebyly tu takové vlny, takže děti se mohly i vykoupat. Na závěr pobytu na ostrově jsme si zašli do jedné z místních restaurací, ale to zas až takové terno nebylo.

Šestý den – Výšlap na sopku Caldera Blanca je rozhodně dalším výletem, který musíte podniknout. Cesta přes pustá lávová pole na okraj obrovského kráteru vyhaslé sopky byla nezapomenutelným zážitkem. Pokud máte menší dítě, rozhodně přibalte nosítko, terén je obtížný a lávové kameny jsou ostré. My si pár drobných odřenin odnesli… Na tento výlet si také rozhodně přibalte pokrývku hlavy, dostatek pití a jídla. Občerstvení vás tu nečeká, zato turistů jsme tu potkali celkem dost. Cesta ke kráteru vám zabere zhruba hodinu a půl, variant kudy jít, je tu víc, nemusíte obě trasy úplně stejnou cestou. My se právě na tomto výletě potkali s kamarádkou z Břeclavi s rodinou, děckám se hned lépe šlapalo.

Odměnou za ušlapané kilometry nám byl výborný pozdní oběd v restauraci El Barquillo v městečku La Santa. Tuto restauraci nám doporučil náš pan domácí, jako levnou a velmi chutnou. Doporučení nás rozhodně nezklamalo, restaurace byla skvělá, neformální, chodí sem asi hlavně místní, jídlo bylo úžasné a účet ještě lepší. Dali jsme si chobotnici, kalamáry, rybu, zmrzlinu. Prostě odměna, jak má být. Pro děti tu měli židličku a personál restaurace byl neskutečně milý. Po obědě jsme se šli projít k moři – od restaurace asi minuta cesty, kde jsme nasbírali největší počet mušlí, prázdných schránek ježků a krabů, co jsem kdy v životě viděla. Na černých kamenech se tu také vyhřívali krabi, takže o zábavné pozorování nebyla nouze.

Sedmý den pobytu jsme si řekli, že bychom se konečně měli aspoň na chvilku podívat do města, v němž bydlíme, a tak jsem vyrazili do centra Puerto del Carmen. Navštívili jsme místní hřiště, pohráli si na městské pláži, kde jsme vůbec poprvé viděli veřejné toalety, sprchy a lehátka k pronajmutí (na divokých plážích po ostrově samozřejmě žádné plážové služby nejsou) a pak jsem si já s dětmi užila “pohodové” odpoledne u bazénu zatímco manžel šlapal na další sopku s malou jeskyní – Pico Partido. To prý výlet pro děti rozhodně nebyl…

Osmý den – Poprvé trochu zapršelo a nebylo úplně krásné počasí a my se vypravili na místní top atrakci – do Národního parku se sopkami Timanfaya. Ačkoli je to místní top atrakce, já jsem byla, musím se přiznat, trochu zklamaná. Výlet po národním parku absolvujete pouze autobusem, nemůžete z něj ani jednou vystoupit, není možné si udělat jinou fotku, než přes sklo autobusu. Ale samozřejmě něco do sebe to mělo, hrála vážná hudba, pouštěli nám v angličtině povídání o místní krajině, koukali jsme se na sopky a krátery. Nakonec jsme vystoupili z autobusu opět na parkovišti, kde jsme měli auto, podívali jsme se, jak tu nad žárem ze země připravují kuřata, ukázali nám, jak se voda nalitá do díry v zemi změní v gejzír páry, jak začne hořet větev vhozená do kráteru. Prostě bylo to unikátní, pěkné, ale za mě jsou i hezčí místa na Lanzarote. Pokud se do NP Tymanfaya vypravíte, určitě jeďte brzy ráno hned na otvíračku, pak už tu jsou dlouhé kolony aut (a to fakt nechcete stát s dětmi v koloně).

Po prohlídce národního parku jsme zamířili opět do vesnice La Santa na dobrý oběd a průzkum krabů a následně se přesunuli za kamarády do města Playa Honda na pěknou písečnou pláž a nově otevřené dětské hřiště.

Devátý den – Cueva de los Verdes – místo, kde jsme potkali asi nejvíce turistů a poprvé od pobytu na Lanzarote jsme museli stát frontu na vstup. Ale nebylo to nic dramatického, asi po půl hodině už jsme vyráželi na prohlídku s průvodcem. Jeskyni vytvořily už před mnoha tisíci lety lávové proudy po erupci vulkánu Monte Corona. Pro turisty je dnes vyhrazena jen menší část jeskyně, trasa, kterou pod zemí ujdete, měří zhruba 2 km. Do jeskyně se nedá jít jinak než na komentovanou prohlídku. Zimy se tu bát po vzoru našich jeskyní nemusíte, bylo tu příjemných 20 stupňů. Krápníky tu však nečekejte.

Z jeskyně Cueva de los Verdes jsme se přemístili do protější jeskyně Jameos del Agua, kde začíná 7 kilometrů dlouhý podzemní labyrint, zahrnující právě i jeskyni Cueva de los Verdes. Cueva de los Verdes je dalším místem, které si vzal na starost César Manrique a upravil jej do podoby unikátního uměleckého místa. Nacházejí se tu dvě restaurace, uměle vytvořený bazén s azurovou vodou a palmami, jezírko se vzácnými bílými mořskými ráčky a koncertní sál se skvělou akustikou, kde koncertoval i Karel Gott. Na večeři jsme si zajeli do městečka Arrieta, konkrétně do restaurace El Charcón, která se nachází na nádherném místě a má v nabídce opravdové delikatesy. Vedle restaurace byla také krásná menší pláž, opět jsme viděli spoustu krabů. Co víc si přát?

Desátý den – Hlavní město Arrecife – většinou mě to s dětmi ve městě moc nebaví, ale tady jsem si to maximálně užila. K návštěvě jsme zvolili ideální den, byla neděle, nikde nikdo, vše zavřené, značka ideál, když nechcete s dětmi utrácet. Prošli jsme se po rozlehlé městské pláži, prohlídli jsme si nádherné místní bazény (kde se ale nesmělo koupat), prošli jsme promenádou kolem moře a došli k pevnosti Castillo de San Gabriel, která se nachází na malém ostrůvku. Voda je tady krásně modrá a průzračná, kolem pevnosti jsou i malé písčité plážičky a je tu také fajn hřiště pro děti. Cestou z města jsme zajeli ještě na pláž, kde jsme pozorovali letadla přistávající a odlétající z místního letiště (plot u dráhy č. 03). Neskutečný zážitek pro všechny. Děcka si zacpávaly uši, mávaly na letadla…

Jedenáctý den – Jardín de Cactus – kaktusová zahrada byla posledním místem, které jsme měli v kombinované vstupence do památek na Lanzarote. Kaktusová zahrada se nachází ve vesničce Guatiza a je domovem pro více než 1 400 druhů kaktusů z celého světa. Nám se tu moc líbilo, prohlídka nám zabrala zhruba hodinku a půl. Součástí zahrady je i restaurace a pěkný větrný mlýn.

Cestou ze zahrady jsme se zastavili ve vesnici Tequise a vyšlapali si na další místní sopku s pevností Castillo de Santa Bárbara. Pevnost byla bohužel zavřená, ale i tak to byl krásný zhruba hodinový výlet. A neskutečně moc tu foukalo, chvílemi jsem měla strach, že odletíme do moře. Tak pozor na dětské uši a oči. Samotné městečko Tequise je moc pěkné, jsou tu krásné obchůdky a my tu opět navštívili jednu výbornou restauraci – Hespérides. Tequise mi přišlo jako nejhezčí městečko na ostrově.

Dvanáctý den – Ke Kanárským ostrovům neodmyslitelně patří zoologické zahrady a jejich show se zvířaty. Na Lanzarote určitě (o to spíše, když máte děti), doporučuji navštívit Rancho Texas Park. My to měli z našeho městečka Puerto del Carmen jen pár minut autem, a i když vstupné rozhodně není levné, návštěva maximálně stála za to. Jde sice o menší zoo, ale my tu poprvé v životě viděli show s delfíny, papoušky i lachtany. Všechny tři show máte v ceně vstupného – časy vám dají napsané na lístečku při nákupu vstupenek na pokladně. Určitě přijďte hned na otvíračku, ať vše stihnete. Kromě show se zvířaty (na delfíny jsme šli hned dvakrát) tu uvidíte třeba bílého tygra, obří želvy, varana, papoušky, krokodýly…součástí zoo je i menší hřiště a pěkný aquapark, kde jsme prohlídku zakončili dvouhodinovým cákáním. Na tobogány se nikdo neodvážil.

Třináctý den – Předposlední den jsme se vyrazili na doporučení z internetu podívat do Casa Museo del Campesino, což je muzeum, kam je vstup zdarma a kde uvidíte místní tradiční řemesla a můžete si tu v krámcích něco tradičního koupit. Já teda až tak nadšená nebyla, děti samozřejmě všechno chtěly, ale naštěstí je zklidnilo místí peklo, což je podzemní tunel s restaurací v jeskyni. A nakonec jsme koupili pouze ručně dělané mýdlo, takže dobrý.

Cestou z muzea jsme se stavili u místního unikátu – Las Grietas. Jsou to praskliny sopečných desek Montaňa Blanca, kde si můžete s dětmi zahrát třeba na schovku. Velmi fotogenické místo, které se nachází přímo u hlavní silnice. S parkováním tu není problém. Na prohlídku puklin se rozhodně hodí pevné uzavřené boty, hodně to tu klouže a jsou tu drobné sopečné kamínky a prach. Na výbornou svačinu jsme se pak stavili v pekárně Panaderia San Antonio ve městě Tías. Pekárnu, kde se skvěle nasvačíte i naobědváte za super cenu, určitě během pobytu nevynechejte. Hodně dobrot jsme si koupili i s sebou.

Čtrnáctý den – Poslední den u moře, bylo krásně, nešlo jinak než naposledy zajet na nádhernou pláž Playa de Papagayo. Tento den skoro nefoukalo, nebyly vlny a my si užili poslední koupačku a opalovačku.

Patnáctý den – Návrat domů, auto jsme odvezli na letiště, bez problémů jej vrátili, nikdo nic nekontroloval, jen se zeptali, jestli bylo vše v pořádku a vzali si klíče, čekání na odlet (letadlo bohužel mělo asi dvě hodiny zpoždění), pak trochu náročnější let domů, řešení záměny kufru a konečně příjezd domů kolem půlnoci. Byla to nádherná dovolená, vůbec se nám nechtělo domů :-(.

Co říci závěrem. Lanzarote je krásný malý sopečný ostrov, kde je po celý rok příjemné počasí. Není tu příliš mnoho zeleně, spíš tu čekejte nejrůznější odstíny hnědé a černé barvy. Celkem dost tu fouká, ale i v březnu si tu můžete užít s dětmi krásnou koupačku. Voda v oceánu je sice dost osvěžující, ale v teplejších dnech nás příjemně zchladila. Ve dnech, kdy nebylo úplně na koupání, jsme vyráželi na krásné výlety, většinou jen tak v tričku s krátkým rukávem, maximálně s lehčí mikinou. V obchodech jsou ceny jako u nás, v restauracích v podstatě taky. Půjčení auta je velmi dostupné. Lidé jsou tu milí a turistů málo. Nikde, až na NP Timanfaya, jsme nezažili davy lidí. Před cestou jsem se trochu bála, že se tu budeme po týdnu nudit, ale nakonec bych si tu uměla představit program i na měsíc. Už chápu, proč tolik rodin s dětmi jezdí na Kanáry. Je tu prostě krásně. Už se těším, až za rok vyrazíme na další z Kanárských ostrovů. Naše děti prohlásily, že by se chtěly na Lanzarote odstěhovat.