Nedávno jsem se na Latě (jedno z pracovišť SVČ Lužánky) zúčastnila příjemného setkání s jednou z majitelek originálního dětského knihkupectví Dlouhá punčocha. Milá paní majitelka nám přinesla ukázat oblíbené dětské knihy a povídala nám o svých zkušenostech s dětskými čtenáři.
Čas letí a Kája by měla v září nastoupit do školky, pídila jsem se tedy po informacích o literatuře k tomuto tématu. Jak dítěti vysvětlit, co ho čeká ve školce, že tam s ním nebude maminka, že tam budou noví kamarádi, že je potřeba chovat se ohleduplně k ostatním? Jak odbourat možné strachy? Jak jako rodič řešit rozličné situace, které často nástup do školky provázejí?
Byla mi doporučena kniha od Barbory Hamblin s krásnými ilustracemi Kateřiny Pažourek Flandil ve školce. V Dlouhé punčoše ji sice nekoupíte, ale na internetu to zvládnete zcela bez problémů – třeba zde. Za dva dny po tomto setkání jsem knihu poprvé držela v rukou a musím říct, že mě i Káju nadchla. Příběhy šnečka Flandila jsme četly několik večerů po sobě, mnohé opakovaně.
Flandil je malý šneček, který právě nastoupil do školky, kde se musí vyrovnat s řadou pro něj nových situací. Ukazuje dětem cestu, jak čelit obavám z prvního dne ve školce, ubližování v dětském kolektivu, setkání s cizojazyčným spolužákem, trémě, narození sourozence.
Na knize velmi oceňuji, že není jen povídáním pro děti, ale také krásnou inspirací pro rodiče. Moc se mi líbily reakce šnečí maminky, která vždy v naprostém klidu, s rozvahou a pochopením řešila s Flandilem nastalé situace. Kolikrát jsem si říkala, že bych se u “paní Šnekové” měla inspirovat. Z knihy čiší hluboká láska a porozumění dítěti a já bych ji doporučila k přečtení všem rodičům, kteří mají děti ve školkovém věku.
Knihu Flandil ve školce koupíte zde.
Jéj, náhodou jsem vyhledávala něco na internetu a narazila jsem na Vaše krásná slova! Doufám, že se Káje ve školce líbí a nástup jste zvládly dobře. Moc děkuji a obě vás zdravím! Bára Hamblin
Také zdravíme, Vaše knížka nás nadchla a moc mě těší, že Vám má recenze udělala radost. Kája má školku celkem ráda, jen “po o” musí vždy domů :-D.